Page:Parépou - Atipa, 1885.djvu/159

Le texte de cette page a été corrigé et est conforme au fac-similé.

C’est égal ! réponne òte la, qué so gros voai, mon collègue a raison.

— Oune nègue té marié qué oune nègresse. Toute pitite femme la té ca baille li, té ça milatresse. Oune jou, li allé conté, oune vié moune léglise, so chagrin.

— Pitit fi yé la, a a to qui fait yé, réponne vié moune la ; bongué ca baille so pitite, ça coulò li wlé ; to pas beinsoin gain la peinne, pou ça.

— Oune foai, la trèsò, mouché Latranchal doumandé oune vié popiétai, qui té gain oune mandant, qui mékié li ca fait.

— Pou foutant di trésolié la, qui té ca embêté li, mouché Doumélé réponne : mo ça manguiant.

— Mo wa gain, pou dé jou, si mo raconté to, toute face blangue té ca fait, òtefoai.

Pendant yé ca dessè, oune chouval bongué vini posé, là-sous yé tabe.

— To wai, dit Guelman, pou joué, to pas content monpè, li vini crié vengeance pou to. Gadé, coument li ca lévé so patte, larhaut ciel.

— Enwa, compè ! réponne Atipa, mo pou ca craine ça. A pitit moune, oune so, yé ca fait pè, qué ça bête la, et pis qué lenfè. Lenfè la, a landans li nous fica, là-sous la tè.